Září 2011






More details about the scene of Rob playing nanny Renesmee in Breaking Dawn Part 2

14. září 2011 v 15:22 | MaiQa |  Breaking Dawn
Skladatel hudby pro Breaking dawn Carter Burwell na twitteru i na oficiálních stránkách potvrdil, že ROBERT BUDE HRÁT NA KLAVÍR v Breaking dawn, part 2.
Renesmeé bude sedět vedle Edwarda, až bude hrát na klavír. Rob se tuto skladbu naučil rychle.


BD stills in HQ

14. září 2011 v 15:19 | MaiQa |  Breaking Dawn
imagebam.com imagebam.com
Více fotek v celém článku
*Kopíruj se ZDROJEM!!!
brandheroin.livejournal.com

Breaking Dawn merchadising

14. září 2011 v 15:17 | MaiQa |  Breaking Dawn
Doufám, že stejně jako u Zatmění i u nás bude v kinech něco plus. :) Takvý kelímek by se rozhodně šiknul. :)



Breaking Dawn - Trailer

14. září 2011 v 15:08 | MaiQa |  Breaking Dawn
No. A kdyby jste se chtěli přečíst i překlad, hledejte ho zde: http://stmivani-ff.cz/articles/breaking-dawn-trailer/. :)

Click for a larger view
Úleva mi projela myslí ve stejnou dobu, kdy mi žaludek propadl podrážkami bot.
Pochopila jsem to špatně.
Úleva - na mýtině se nic zlého nepřihodilo.
Hrůza - krize byla tady.
Edward zaujal obrannou pozici - napůl přikrčený, paže lehce roztažené -, kterou jsem poznala s takovou určitostí, až se mi udělalo špatně. Skála za mými zády mohla být ta stará cihlová zeď v jedné italské uličce, kde se Edward postavil mezi mě a vojáky Volturiových v černých kápích.
Blížila se k nám nějaká hrozba.
"Kdo?" zašeptala jsem.
Se zaťatými zuby nepromluvil, ale zavrčel, hlasitěji, než jsem čekala. Až moc hlasitě. Znamenalo to, že je příliš pozdě se schovávat. Byli jsme v pasti a bylo jedno, jestli jeho odpověď někdo uslyší.
"Victoria."


"Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já; kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu."

"Nemohu žít, odešel mi život! Nemohu žít, odešla mi duše!"
"Ano," řekla jsem tiše. "Tak jsem to myslela."

"Isabello Swanová." Podíval se na mě přes své neskutečně dlouhé řasy něžně zlatým, přesto spalujícím pohledem. "Slibuju, že tě budu milovat navěky - jeden každý den věčnosti. Vezmeš si mě?"
Bylo mnoho věcí, které jsem chtěla říct, jedny nebyly vůbec milé, a ty druhé byly tak nechutně limonádově romantické, že by je ode mě ani ve snu nečekal. Než bych se ztrapňovala obojím, zašeptala jsem: "Ano."
"Děkuju," řekl prostě. Vzal mou levou ruku, políbil mi špičku každého prstu a pak políbil prsten, který odteď patřil mně.