Květen 2011

Spisovatelská soutěž (2011) - Přihláška

31. května 2011 v 21:17 | MaiQa |  SON?
Už dlouho o tom přemýšlím a myslím si, že je to dobrý nápad. Hlavně protože já sama píšu. :)

Takže pokud se chcete zúčastnit, stačí do komentářů napsat jen tohle:

1) Jméno nebo přezdívku
2) Blog (pokud nemáte nevadí)
3) E-mail (pro posílání povídek do kol)
4) Jak dlouho píšete?
5) Co? (Fanfinction, fiction)

Soutěž nebude mít více, než pět kol. Podle toho, jaký bude zájem.

Nebude se vypadávat!
V každém kole bude váš výtvor hodnotit porota.

Nejvyšší počet získaných bodů je 10 v každém kole.

Kdo bude mít na konci nejvíce, vyhrává.

Ceny budou zveřejněny později. :)

P.S. Soutěž probíhá se spoluprací blogu pribehy-emacky.blog.cz


Carlisle Cullen je druhou nejbohatš fiktivní postavou

14. května 2011 v 16:48 | MaiQa |  Extra
Tak a začínámpřidávat, tak jak jsem slíbila, ale nakonec začínám se staršími články. :)

Možná vás to překvapí, ale i takové ankety se dělají. Minulý rok byl Carlisle dokonce na prvním místě, letos ho předhonil kačer Skrblík se 44,1 miliard dolarů.
Americký časopis Forbes to vidí takto:
Carlisle Cullen
Celkové jmění: 36,2 miliard dolarů
Zdroje: Smíšené úročení, investice
Bydliště: Forks, Washington
Profil: Nesmrtelný upír, maloměstský lékař a významný investor, který je nejspíš velkým fanouškem getrichslowly.org, blogu o osobních financích, si nemůže vynachválit sílu smíšeného úročení. Svěže-vypadající-370-letý nemrtvý se do značné míry k bohatsví dostal jednoduše tím, že v roce 1670 vložil do banky malé množství peněz a čekal na úroky.
Brzký investor Wal-Martu a Google - především díky radě od jeho adoptivní dcery Alice, která vidí budoucnost. Vystupoval v románech a filmech Twilight od Stephenie Meyer.
Stručná fakta:
* významně se podílel na výrobě krevního činidla Immucoru
* jednou byl vyšetřován FDA kvůli překupnictví obličejového krému, který hlásil "vaše pleť se bude třpytit"
Peter se k tomu samozřejmě na svém Twitteru nemohl nevyjádřit! :
"Byl bych první, ale tento rok jsem musel platit velmi nákladnou svatbu. Sakra, Skrblíku, jsem jen doktor."


Happy Birthday Rob!

13. května 2011 v 15:44 | MaiQa |  Robert Pattinson
Ano je to tu. Rok se s rokem sešel a Rob nám slaví narozeniny. :) Je tu už čtvrt století, tedy 25 let. :) Takže ti, Robe, přeji hodně štěstí, zdraví, lásky, hodně rolí (abychom na ty filmy mohly chodit), hodně faninek a... no to je asi všechno. ;)

P.S. Omlouvám se zato, že jsem tu skoro msíc nebyla. Neměla jsem moc náladu, ale slibuji, že o víkendu něco přidám a hlavně, pokud to stihnu dodát všechny staro-novinky, které se událi za dobu mé nepřítomnosti. Což znamená, z toho, co si zatím pamatuji hlavně fotky z premiér WFE a nové stillsky k BD. :)

P.P.S. Dnes jdu do kina na WFE, takže čekejte, nejspíš zítra, recenzi. ;) Nebo alespoň postřehy. :)
Click for a larger view
Úleva mi projela myslí ve stejnou dobu, kdy mi žaludek propadl podrážkami bot.
Pochopila jsem to špatně.
Úleva - na mýtině se nic zlého nepřihodilo.
Hrůza - krize byla tady.
Edward zaujal obrannou pozici - napůl přikrčený, paže lehce roztažené -, kterou jsem poznala s takovou určitostí, až se mi udělalo špatně. Skála za mými zády mohla být ta stará cihlová zeď v jedné italské uličce, kde se Edward postavil mezi mě a vojáky Volturiových v černých kápích.
Blížila se k nám nějaká hrozba.
"Kdo?" zašeptala jsem.
Se zaťatými zuby nepromluvil, ale zavrčel, hlasitěji, než jsem čekala. Až moc hlasitě. Znamenalo to, že je příliš pozdě se schovávat. Byli jsme v pasti a bylo jedno, jestli jeho odpověď někdo uslyší.
"Victoria."


"Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já; kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu."

"Nemohu žít, odešel mi život! Nemohu žít, odešla mi duše!"
"Ano," řekla jsem tiše. "Tak jsem to myslela."

"Isabello Swanová." Podíval se na mě přes své neskutečně dlouhé řasy něžně zlatým, přesto spalujícím pohledem. "Slibuju, že tě budu milovat navěky - jeden každý den věčnosti. Vezmeš si mě?"
Bylo mnoho věcí, které jsem chtěla říct, jedny nebyly vůbec milé, a ty druhé byly tak nechutně limonádově romantické, že by je ode mě ani ve snu nečekal. Než bych se ztrapňovala obojím, zašeptala jsem: "Ano."
"Děkuju," řekl prostě. Vzal mou levou ruku, políbil mi špičku každého prstu a pak políbil prsten, který odteď patřil mně.