Zítra sraz Twilight fanoušků v Brně

29. října 2010 v 15:52 | MaiQa |  já a blog
Tak se zase po dlouhé době hlásím. :) Chtěla jsem o víkendu něco málo přidat, ale zase nemám čas. Málem jsem zapomněla nato, že máme zítra v Brně sraz Twiliight fan. Bože, já se tak těším.
Nechtěl byste se ještě někdo přidat? Máme už sice dost lidí, ale nikdo neví co?
Sraz je v 13:00 u hodin na náměstí Svobody.
Poznáte nás podle cedule na sterý bude napsaný sraz... fan Stmívání.eu 4 eve
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 damonandelenafans damonandelenafans | E-mail | Web | 2. listopadu 2010 v 23:01 | Reagovat

Ahoj mas rada The Vampire diaries? AK ano, tak nevahaj a pridaj sa k rozbiehajucemu sa fanclubu vsetkych ceskych a slovenskych fanusikov,viac info na mojej stranke ;-)

2 damonandelenafans damonandelenafans | E-mail | Web | 2. listopadu 2010 v 23:02 | Reagovat

aaa prepac ja som si nevsimla tie reklamy :-( sorry fakt

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Click for a larger view
Úleva mi projela myslí ve stejnou dobu, kdy mi žaludek propadl podrážkami bot.
Pochopila jsem to špatně.
Úleva - na mýtině se nic zlého nepřihodilo.
Hrůza - krize byla tady.
Edward zaujal obrannou pozici - napůl přikrčený, paže lehce roztažené -, kterou jsem poznala s takovou určitostí, až se mi udělalo špatně. Skála za mými zády mohla být ta stará cihlová zeď v jedné italské uličce, kde se Edward postavil mezi mě a vojáky Volturiových v černých kápích.
Blížila se k nám nějaká hrozba.
"Kdo?" zašeptala jsem.
Se zaťatými zuby nepromluvil, ale zavrčel, hlasitěji, než jsem čekala. Až moc hlasitě. Znamenalo to, že je příliš pozdě se schovávat. Byli jsme v pasti a bylo jedno, jestli jeho odpověď někdo uslyší.
"Victoria."


"Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já; kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu."

"Nemohu žít, odešel mi život! Nemohu žít, odešla mi duše!"
"Ano," řekla jsem tiše. "Tak jsem to myslela."

"Isabello Swanová." Podíval se na mě přes své neskutečně dlouhé řasy něžně zlatým, přesto spalujícím pohledem. "Slibuju, že tě budu milovat navěky - jeden každý den věčnosti. Vezmeš si mě?"
Bylo mnoho věcí, které jsem chtěla říct, jedny nebyly vůbec milé, a ty druhé byly tak nechutně limonádově romantické, že by je ode mě ani ve snu nečekal. Než bych se ztrapňovala obojím, zašeptala jsem: "Ano."
"Děkuju," řekl prostě. Vzal mou levou ruku, políbil mi špičku každého prstu a pak políbil prsten, který odteď patřil mně.