Kontakty na mně atd.

7. srpna 2009 v 13:44 | MaiQa

Kontaktuj mně:
ICQ: 478261841 jméno:ikys
(Email slouží jen pro soutěžš atd.)

Info blogu:
thawake-1.gif image by SaliskoBlog založen: 3.8.2008 thawake-1.gif image by Salisko
2m2esdl.gif image by LowinkaWebmiss: MaiQa2m2esdl.gif image by Lowinka
SB:56

Adoptované pixelky:

Animace blogu:



My Facebook:

Martina Závodná

Nejpoužívanější zdroje:








zdroje přibývají.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TyurikovVoivy TyurikovVoivy | E-mail | Web | 5. září 2018 v 17:08 | Reagovat

viagra cost with prescription

<a href=http://viagrasofttabsrx.com/>buy viagra online</a>
    <a href="http://viagrasofttabsrx.com/">viagra coupon</a>

acquista viagra originale

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Click for a larger view
Úleva mi projela myslí ve stejnou dobu, kdy mi žaludek propadl podrážkami bot.
Pochopila jsem to špatně.
Úleva - na mýtině se nic zlého nepřihodilo.
Hrůza - krize byla tady.
Edward zaujal obrannou pozici - napůl přikrčený, paže lehce roztažené -, kterou jsem poznala s takovou určitostí, až se mi udělalo špatně. Skála za mými zády mohla být ta stará cihlová zeď v jedné italské uličce, kde se Edward postavil mezi mě a vojáky Volturiových v černých kápích.
Blížila se k nám nějaká hrozba.
"Kdo?" zašeptala jsem.
Se zaťatými zuby nepromluvil, ale zavrčel, hlasitěji, než jsem čekala. Až moc hlasitě. Znamenalo to, že je příliš pozdě se schovávat. Byli jsme v pasti a bylo jedno, jestli jeho odpověď někdo uslyší.
"Victoria."


"Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já; kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu."

"Nemohu žít, odešel mi život! Nemohu žít, odešla mi duše!"
"Ano," řekla jsem tiše. "Tak jsem to myslela."

"Isabello Swanová." Podíval se na mě přes své neskutečně dlouhé řasy něžně zlatým, přesto spalujícím pohledem. "Slibuju, že tě budu milovat navěky - jeden každý den věčnosti. Vezmeš si mě?"
Bylo mnoho věcí, které jsem chtěla říct, jedny nebyly vůbec milé, a ty druhé byly tak nechutně limonádově romantické, že by je ode mě ani ve snu nečekal. Než bych se ztrapňovala obojím, zašeptala jsem: "Ano."
"Děkuju," řekl prostě. Vzal mou levou ruku, políbil mi špičku každého prstu a pak políbil prsten, který odteď patřil mně.